Smůla v patách

Kdo ví v čem to vězí, marně přemítám,
proč jí asi plezím, ve všem smůlu mám.
Proč jsem vždycky druhá, chci ten důvod znát,
ten kdo by to uhád, může mě mít rád.
Zatím se však stále musím ptát,
proč jen si se mnou ta smůla může hrát.
Má smůla smůlovatá, je mi v patách,
kdopak mě do té smůly zatáh.
Chvěju se jen strachem neustálým,
kam zas přídu pozdě, kde se spálím.
Od svítání až zas až do svítání,
ať sním či bdím já všechno pokázím.
Příklad z dneška jak je moje smůla těžká,
jak každý krok dělám rok i schůzku zmeškám.
Neulovím, ja štěstí neulovím.
Můj úděl prázdná síť.
tvůj úkol sám mě chyť.
Přijď ...