Co bude dál

co bude dál, náš příběh končí,
na rozcestí nechal si mě stát.
Můžeš si jít, kam se ti zlíbí,
klidně já mohu se tě vzdát, jen noc je zlá,
teď najednou a hlavu mám vždycky ráno mdlou.
Snad nic už víc už mě nevzruší,
snad na duši mám stín.
Co bude dál, život je dlouhý
a mé dny jdou, jako líný proud.
Jen do čtyř stěn hluchých a prázdných,
monolog, vedu jako trout.
Mí přátelé, zas příjdu k vám,
jen srdce dnes jako kámen mám.
A ošklivá, si připadám a nevycházím ven.
Co bude dál, náš příběh končí,
dnes hodím tvou kytku do smetí.
Jak nemožné, jak staromódní,
lásky žal v našem století.
Né, že bych s zlé ti chtěla přát,
však roli mou jednou měl bys hrát.
Přebytečný, lichý a sám přijdeš a já
kdo ví ...
Co bude dál, náš příběh končí, co dál, co dál.