Vždyť já už jsem vdaná

Když jsem byla dívka ještě velmi mladá,
nějakých náct a k tomu dva tři dny,
chodil za mnou jistý chlapec jménem Láďa a
říkal prší, čas je nevlídný.

Refrén: Pak neviděla jsem ho delší čas,
až dneska objevil se tady zas.
Teď vchází s bílou kyticí,
však já už jsem vdaná.
Jen zpívám, úsměv na líci,
vždyť já už jsem vdaná.
Teď říká, že mě chce mí rád,
a já už jsem vdaná.
S tou kytkou tu může stát třeba až do rána.

Když mě bylo náct a k tomu týdny čtyři,
zmněnilo se to jenom maličko.
Chodil za mnou jistý chlapec jménem Jiří a
říkal hele, svítí sluníčko.

Refrén ...

To co stalo se mi a co vám tu říkám,
může se stát též milé dámy vám,
že ty první řeči nepovedou nikam,
proto vám tady dobrou radu dám,
jen nebojte se klidně mu to říct a
zazpívat mu s chutí z plných plic.

Teď máváš s bílou kyticí, když já už jsem vdaná,
teď zpívám, úsměv na líci,
vždyť já už jsem vdaná.
S tou kytkou můžeš tu teď stát,
třeba až do rána.

A když se vám pak objeví, k smíchu je, když nic neví.
Teď říkáš, že mě chceš mít rád,
když já už jsem vdaná.
S tou kytkou můžeš tu teď stát,
třeba až do rána!